Hotel Kopanice

V samotném srdci Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty leží obec Žítková. Jejích 250 obyvatel zde žije v malebné krajině drobných políček, sadů, remízků a bělokarpatských luk, nazvané Moravské Kopanice. Život zde byl vždy tvrdý, hlavním nástrojem obživy byla motyka, kterou lidé okopávali vydobytou lesní půdu. Typickým jevem na Žítkové bylo lidové léčitelství. Za zdejšími "bohyněmi" přicházeli lidé ze širokého okolí. Své stopy historie zanechala i v lidových písních a krásných výšivkách. Při toulkách touto krajinou můžeme ještě spatřit třeba původní sušárny ovoce.

Svým nízkým zalidněním a roztroušenou zástavbou Žítková vytváří dobré předpoklady pro rekreaci šetrnou k přírodě. Na květnatých loukách se zde vyskytují četné chráněné druhy rostlin a živočichů. V katastru obce leží maloplošná přírodní rezervace Hutě a Pod Žítkovským vrchem.

Nabídka pro turisty je opravdu bohatá. Je možno se vypravit po husté síti turistických tras na toulky po Bílých Karpatech. Přímo obcí prochází naučná stezka nazvaná "Moravské Kopanice". Na své si příjdou i zdatní cykloturisté, kteří se nezaleknou strmých kopců. Odměnou jim však budou nezapomenutelné výhledy do pestré mozaiky zdejší krajiny.

Historie

Velmi rozlehlá kopaničářská obec vznikla po roce 1750. Známá svými bohyněmi (čarodějkami), které zde věštívaly. Obyvatelé se živili pastevectvím a domácí výrobou dřevěného nářadí, část odcházela za sezónními pracemi. Základem pro název obce bylo slovo Žítek neboli život, který musel být obnovován na tomto území často pustošeném válkami. Tak vznikla Žítková při hranici se Slovenskem. Minulost Žítkové, jakožto pohraniční oblasti, byla poznamenána mnoha boji - zejména při nájezdech Tatarů, Hunů a Kuruců v 16. - 17. století. Lidé zde žili skromným životem a tvrdě pracovali, aby si zajistili obživu ze zemědělské činnosti. Dařilo se pěstovat zejména rež neboli žito seté, pšenici a oves. Nechyběly samozřejmě ani okopaniny a vůbec zelenina všeho druhu. Do roku 1948 nebyla v obci zavedena elektřina, do roku 1950 také nejezdil do obce autobus. Tohle však je dnes již minulostí.

Návštěvník Žítkové však stále může najít soubor původních domů. Kromě krásné přírody s chráněnými orchidejovými loukami je tu také přírodní koupaliště. Na nejvyšším vrcholu Lokov prý dříve stával hrad, který se ale propadl do bažin. Jiný hrad – dřevěný Kubáň - vyhořel. V oblasti zvané Hutě zase stávala sklárna, ta však byla v 18. století zničena v průběhu válek. Přesto však duch původní Žítkové je stále patrný. A je proto dobře, že pro udržení tradic nebyla v 70-tých letech zalesněna a naopak se do svých rodných stavení někteří majitelé zase navrátili.
                                                                           

(autorem textů je RNDr.Pavel Kuča)