CHKO Bílé Karpaty

Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty

Bílé Karpaty jsou pohořím, jehož hlavní hřeben tvoří přirozenou hranici mezi Českou a Slovenskou republikou. Táhne se v délce více než 80 km od moravských Sudoměřic na jihozápadě až po Lyský průsmyk na severovýchodě. Výraznou dominantou celého horského masivu tvoří nejvyšší vrchol – Velká Javořina (970 m n.m.). Druhý nejvyšší vrchol Velký Lopeník (911 m n.m.) tvoří turistické jádro Mikroregionu Bojkovsko.

Díky vyjímečně rozlehlým a druhě bohatým loukám, které jsou doplněny vysokým podílem přirozených listnatých lesů, byla na české straně v roce 1980 vyhlášena chráněná krajinná oblast o rozloze 715 km2. Typickým rysem bělokarpatské krajiny zachovaným také na Bojkovsku jsou květnaté louky se solitérními stromy, rozptýlené kopaničářské osídlení s rázovitými chalupami a bukové lesy. Je to výsledek po staletí trvajícího šetrného způsobu hospodaření a využívání přírodním zdrojů. Hodnota této kulturní krajiny byla uznána vyhlášením CHKO Bílé Karpaty biosférickou rezervací UNESCO v roce 1996.

Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty, vyhlášená v roce 1980, se rozkládá na ploše 715 km2. Horský masiv tvoří převážně ploché hřbety bez větších výškových rozdílů. Dlouhodobým osídlováním podhůří a svahů Bílých Karpat docházelo k postupnému odlesňování a vzniku zemědělsky využívané krajiny - pastvin a luk s unikátní květenou, vyznačující se zejména velkým druhovým zastoupením zemních orchidejí. V roce 1996 byla moravská část CHKO Unescem vyhlášená Biosférickou rezervací. Součástí Bílých Karpat je i národní přírodní rezervace Javořina pod vrcholem Velké Javořiny (970 m n.m.).

Základní údaje

Numerický kód oblasti: 71
Rozloha: 715 km2
Vyhlášení: výnosem MK ČSR č.j. 17644/1980
Zvláštní ochrana: 52 maloplošných zvláště chráněných území
Rozloha MCHU: 1324 ha

Zeměpisná poloha

Bílé Karpaty leží na východě jižní Moravy, kde tvoří hranici mezi Českou republikou a Slovenskem. Před rokem 1918 vedla tímto pohořím hranice mezi rakouskou a maďarskou částí Rakouska-Uherska. CHKO Bílé Karpaty leží v územní správě Zlínského a Jihomoravského kraje. Existenci CHKO je dotčeno celkem 81 obcí či katastrálních území, z nichž 38 leží celou svou katastrální hranicí uvnitř CHKO Pro snazší život na česko-slovenské hranici se obce sdružují do mikroregionů.

Geologická stavba a geomorfologie

Pohoří je budováno eocenním flyšem (starší třetihory). Jde o bělokarpatskou jednotku, v níž se střídají hlavně pískovce a jílovce. Poměrně běžně se vyskytují vápnité sedimenty, které vyplňují nejstarší trhliny podloží. Pískovec je obvykle zpevněn vápnitým tmelem, pouze v centrální části pohoří se vyskytují kyselé pískovce zpevněné křemičitým tmelem. Třetihorní sedimenty jsou obvykle překryty čtvrtohorními uloženinami, převážně hlinitými až jílovitými svahovinami a spraší. V říčních a potočních údolích jsou značně rozšířeny aluviální sedimenty. V blízkosti pramenů vyvěrajících z flyšových vrstev bohatých uhličitanem vápenatým se na mnoha místech vytvořily travertiny.
Z geomorfologického hlediska představuje západní část Bílých Karpat pahorkatinu až vrchovinu s mírnými, vzácně příkrými svahy a širokými mělkými údolími. Střední část pohoří je tvořena jedním nebo dvěma rovnoběžnými hřebeny, z nichž zejména na slovenskou stranu vybíhají četné postranní hřbety. Centrální a severovýchodní část Bílých Karpat má charakter hornatiny. Hraniční hřeben je údolími rozdělen do jednotlivých masivů (např. Žalostiná, Javořina a Lopeník). Na příkrých svazích se často vyskytují půdní sesuvy, k nimž dochází zejména v okolí pramenišť. Skalní útesy jsou přítomny jen na slovenské straně pohoří. Nejmenší nadmořská výška byla naměřena v nivě Moravy nedaleko Sudoměřic (166 m), nejvyšším bodem je vrchol Javořiny (970 m).

Podnebí Bílých Karpat

Podnebí jihozápadní části Bílých Karpat je teplé a mírně vlhké. Průměrná roční teplota v okolí Strážnice je 9,4 °C, roční úhrn srážek zde činí téměř 600 mm. Podnebí střední a severovýchodní části Bílých Karpat je mírně teplé, ve vyšších polohách chladnější, ale přesto mnohem teplejší než ve stejných nadmořských výškách severní a západní Moravy. Například ve Strání je roční průměrná teplota 7,6 °C a průměrný roční srážkový úhrn 843 mm. Nejvyšší vrcholy mají průměrnou roční teplotu menší než 6 °C. Srážky jsou obecně vyšší než jinde na jižní Moravě. Velká a hluboká údolí členící hlavní hřeben výrazně ovlivňují vzdušnou cirkulaci a jsou příčinou vlhčího mezoklimatu. Suché jihovýchodní větry mají naopak podstatný vliv na podnebí západních úpatí hor. Navíc zvláště na jaře způsobují silnou větrnou erozi.

Půdy Bílých Karpat

Velkou část území jihozápadní části Bílých Karpat pokrývají oglejené černicové černozemě a pelické černice. Jsou to těžké a vysýchavé půdy, v nichž často v obdobích sucha vznikají hluboké a široké trhliny. V plochých sníženinách jsou vyvinuty silně karbonátové typické černice, v nivách potoků uvnitř pohoří převládají glejové černice. Černozemě se vytvořily hlavně na spraši v západní části území, místy přecházejí v hnědozemní černozemě. Těžké, často glejové nebo pelické kambisoly, obvykle nasycené bázemi, se vyskytují ve větších nadmořských výškách; nenasycené kambisoly jsou vzácnější. Na výchozech vrstev vápnitého flyše se pomístně vytvořily kambizemní pararendziny.

Vývoj krajiny Bílých Karpat

Níže položené části Bílých Karpat byly osídleny již v prehistorické době. Lesy zůstaly zachovány jen na malých výměrách. Charakteristickým rysem jihozápadní části pohoří jsou rozsáhlé louky, které vznikaly od středověku. Bohužel jich byla velká část zničena nebo poškozena v druhé polovině 20. století (viz níže).
Střední a severovýchodní část pohoří byla osídlena hlavně v 17. a 18. století, osídlování střední části však bylo dokončeno až v druhé polovině 18. století. Kolonisté sem přišli z Valašska (jihovýchodní Rumunsko) a výrazně ovlivnili krajinný ráz. V původně souvislých lesích zakládali samoty nebo osady obklopené loukami a nevelkými plochami orné půdy, takže došlo k charakteristickému rozčlenění lesních celků. Tento typ osídlení se nazývá kopanice, což je usedlost na horách obklopená špatnými pozemky (kopaninami), vzniklá zkopáním lazů (MACHEK 1997). Větší část kopaničářské oblasti je dosud porostlá lesem, přičemž přibližně v polovině porostů zůstala zachována téměř přirozená druhová skladba. Odlesněné plochy byly využívány hlavně jako políčka, sady, louky a pastviny. V posledních desetiletích dochází k vylidňování této krajiny a změně jejího využívání k rekreačním účelům. S tím souvisí i opouštění zemědělské půdy, která zůstává neobhospodařována. Cestou k zachování rozmanité kulturní krajiny je podpora extenzivního chovu skotu a ovcí, který se zde v posledních letech začíná úspěšně rozvíjet. V minulosti byly pro Bílé Karpaty charakteristické rozsáhlé plochy extenzivních ovocných sadů s mnoha starými místními odrůdami. V posledním desetiletí je věnována pozornost jejich údržbě a obnově.

Prameny: KUČA et al. 1992. (publikováno se souhlasem autora článku RNDr.Pavla Kuči)

Chcete vidět více fotografií z Bílých Karpat? Navštivte webové stránky našeho externího spolupracovníka pana RNDr.Pavla Kuči www.fotokarpaty.cz a pokochejte se pohledem na nádherné fotografie zachycující faunu, flóru i krajinu Bílých Karpat.

Video ČT: Orchidejové hory

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace